LADĚNÍ NÁSTROJŮ
Definice temperovaného ladění: je to eliminace pythagorejského koma. A je to !!! A nikdo se nic nedověděl !!!
Tak dobrá, definice temperovaného ladění trochu jinak: je to odstranění neblahého vlivu přirozené (čisté) kvinty na ladění nástroje. A opět nic moc !!! To je život, co ?!!
Tak ještě jinak: ladiči nedělají vlastně nic jiného, než že ty ubohé, nevinné nástroje rafinovaně a vychytrale rozlaďují ???!!
A dost, konec srandiček, dejme se do té suché vědy.
U klavírů a pianin, ale i varhan, čembal, akordeonů, harf, vibrafonů a dalších nástrojů, které jsou pevně naladěny, tedy nástrojů, u nichž hráč při vlastní hře jejich ladění neovlivňuje (netvoří), se používá ladění temperované. To odstraňuje tzv."pythagorejské koma", které vznikne naladěním dvanácti čistých kvint na sebe navazujících. Mezi kmitočtem počátečního tónu dvanácté kvinty vznikne početní rozdíl navíc, který neodpovídá oktávovým poměrům. Uvedený rozdíl zjistil už ve starověku řecký matematik a filosof Pythagoras ze Samu (asi 580 až 500 př. Kristem), ale neuměl jej odstranit. Tento rozdíl pak podle něho označujeme jako pythagorejské koma. Až do konce 17. stol. se ladění klávesových nástrojů provádělo pomocí nestejnoměrné temperatury, která umožňovala hrát jen v několika čistě laděných tóninách. V roce 1691 rozdělil Andreas Werkmeister pythagorejské koma na všechny kvinty stejnoměrně. Tím vytvořil podmínky pro stejnoměrné temperované ladění, které se dodnes všeobecně používá.
Školní perla pro osvěžení: „ Pythagoras zjistil, že rozdíl mezi tóny, k nimž se dospěje po dvanácti čistých kvintách v oktávě se nazývá pythagorejské koma.“
Odstraňování onoho neblahého pythagorejského koma není tedy nic jiného, než jemné rozlaďování všech dvanácti kvint obsažených v oktávě. To jemné rozladění je, jak nám říká teorie, exponenciální zmenšení (zúžení) intervalu jedné čisté kvinty o jednu dvanáctinu.
a |
b |
h |
c1 |
des1 |
d1 |
es1 |
e1 |
f1 |
ges1 |
g1 |
as1 |
a1 |
škála od malého "a" k "a1" |
220,0 |
|
|
|
|
|
|
*330,0 |
|
|
|
|
*440,4972 |
přirozené ladění [Hz] |
220,0 |
|
|
|
|
|
|
*329,6276 |
|
|
|
|
*440,0 |
temperované ladění [Hz] |
* pozor, kupecké počty zde neplatí
V našem silně zjednodušeném případu jsme temperovali (zúžili) pouze jednu kvintu "a – e1" o teoretických 0,3724 Hz (kvarta "e1 ÷ a1" je vždy laděna čistě [přirozeně]). Tím jsme dosáhli onoho kýženého odstranění početního rozdílu navíc a......! Vida, vida !!! Oktávy nám pasují (ladí). Frekvence tónu "a1" (440 Hz) je tak, jak to má být, čistým dvojnásobkem frekvence tónu "a".
A JE TO !!! Proč se Pythagoras nezeptal těch dvou Majstrů z Večerníčku? Dvacet šest století už jsme mohli hrát ve všech třinácti (14-ti) tóninách.
V praxi je to ovšem velmi náročná odborná činnost a vyžaduje kromě výborného hudebního sluchu také léta cvičení a zkušeností. Zkušený, talentovaný a cvičený ladič pak teprve dokáže vytvořit skutečně umělecky hodnotné dílo.
Piana by měla být laděna jednou za rok.
Jen tak může být jejich zvuk plně rozvinut. I cvičení hráči s dobrým sluchem si bohužel zvyknou na malá rozladění. A tak mnozí z nich označují své nástroje jako "naladěné", ačkoli již nebyly laděny tři roky.
Avšak po novém naladění stříhají ušima: jejich piano zní mnohem, mnohem lépe, i když nedokážou přesně říci, v čem to vězí.
Stojí-li piano v místnosti s podlahovým topením, jsou zpravidla nutná dvě ladění za rok.
Piana, na kterých jsou hrávány koncerty, by měla být laděna před každým koncertem, i když poslední ladění bylo provedeno teprve před pár dny.
Pokud nebylo piano laděno několik roků, jsou valnou většinou žádoucí ladění dvě až tři. Ta by měla být provedena v časovém odstupu minimálně šesti týdnů.
Také po každém transportu by měl být nástroj naladěn. Každé piano potřebuje zhruba šest týdnů k tomu, aby si zvyklo na nové klima místnosti, do které bylo přestěhováno.
Ladění piana trvá v závislosti na jeho technickém stavu zhruba jednu až tři hodiny a je mnou prováděno podle sluchu (mám jen 2 ruky). Doporučuji Vám, nechat si nástroj naladit na "komorní A", tedy na frekvenci 440 Hz. Pokud by mělo Vaše piano být naladěno podstatně níže, nemůže se jeho zvuk plně rozvinout. Aby se piano dostalo zpět na komorní "A", jsou většinou nutná dvě, ale i tři ladění, která by měla být provedena s časovým odstupem nejméně šesti týdnů. Bohužel, některé nástroje, které jsou starší více než cca 70 let, už nelze na komorní "A" naladit.
V posledních letech se objevují ladiči, kteří používají k ladění různé elektronické ladičky. Špičkové přístroje této kategorie dokáží přesně změřit kmitočty jednotlivých tónů a s jejich pomocí je možno matematicky přesně piano naladit. Ovšem jen nové a kvalitní nástroje. Takto naladěný nástroj nevykazuje žádné rozdíly v zabarvení jednotlivých tónů. Proto není takové temperované ladění ideálem umělecky dobrého ladění. Ladiči používající "elektronické ladění" nejsou schopni ladit sluchem. Ten je nutný v případech, zvláště u starších pian, kdy staré struny nezní 100% čistě. I ty "nejchytřejší" počítače (el. ladičky) zatím neumějí, a ještě dlouho nebudou umět, vyhodnotit žádoucí harmonické a vyšší harmonické tóny od nežádoucích tónů částkových. Jsou to pořád jenom "mašiny" bez mozku.
A je tady další, veřejnosti určitě neznámý fenomén, a sice NEDOKONALOST; na první pohled snad paradoxně - určité drobné chyby ladění klasického nástroje jsou jeho výhodou !!??
A teď posuďte sami; byly ty vtípky na začátku tady toho povídání "mimo mísu"?
Rozlišení Vaší obrazovky je:
WEB master: cafourek@klavirnictvi.cz